Oslava kulatých narozenin,další zážitek do sbírky a moje vystoupení

8. srpna 2010 v 2:02 | StoneRose |  Články
Já vim,já vim-vás to opravdu asi nebaví to číst,ale musím se pochlubit!Tátovo kamarádka slavila kulaté narozeniny a pozvala nás a spoustu dalších lidi na oslavu,ale podmínkou bylo,že musíte bud přinést nebo předvést nějaké umělecké dílo.A co já bych tak asi jinýho mohla dělat,než zpívat,že?

Nacvičili,jsme tedy s rodiči písničku od Miley-Can´t be tamed.Táta hrál na kytaru,mamka chrastila do rytmu s tamburínou a já jak jinak zpívala.Ještě tak týden,než jsme jeli,tak jsem se začla jen tak učit  písničku This is the life od Amy Macdonald.Jasně-provařenej song,ale mě ta písnička pořádně zaujala,až jako cover dvou skvělých holek na youtube a když jsem si ji pak poslechla moc se mi líbila.Pro tátu bylo jednodušší hrát tuhle a tak řek,že teda budeme mít dvě.No to je teda dobrej a já se musela šupem naučit ten text.Ještě ke všemu,jsem v téhle písničce takovou tu mezihru hrála s tátou na varhany.No fajn-dnes odpoledne byl čas k odjezdu.Popadli jsme moje mega varhany,tátovo kytaru,tamburínu jsme hodili do tašky a už jsme jeli.Lidi v autobuse divně koukali,ale to je vedlejší :D
Mysleli jsme si,že to celé bude u oslavenkyně doma,jenže nebylo-pronajala si ktéto příležitosti malou chajdičku se společenskou místností,pódiem a mega stolem.Jak dělaný na oslavy a vystoupení.Než jsme jeli,měla jsem trému,ale když jsme vešli do místnosti stačila jsem si akorát pomyslet-nó,to je pěkná podpásovka!Pódium,mixážní pult,čísi notas,mikrofon dvě obrovský bedny a spousta neznámých lidí.Žaludek se mi zahoupal.Chtěla jsem se odtatmtud vypařit.Vím,že bych měla být zvyklá,ale já trému hodně špatně snáším.No nic.Byli jsme navzájem představeni všem co tam zatím byli.Jak se lidi přidávali,už jsem pořádně nevěděla,kdo je kdo-jak v té reklamě na Axe rise up :))Bylo čím dál tím hůř.Tréma pracovala na plný obrátky.Myslela,jsem na to,že jsme neměli tolik času trénovat,že to táta zblbne,že já zblbnu text,protože je rychlej a těžkej.Měla jsem pocit,že ty lidi,co se tam na mě usmívají by mě pak měli vypískat.Na stole byla hromada jídla,všechno možný co bych normálně sežrala a ani bych se nenechala pobízet-brambůrky,kroketý,smažák,nějaká ta sladkost...Ale já se ničeho ani nedotkla,protože to byl pocit,jak když se hodně opijete-když něco sníte,tak vám bude ještě hůř.Seděla jsem tam,koukala do prázdna a stěží vypila dva kelímky houby(pro ty co nevědí,víno s colou).Rodiče byli v klidu.Prej-dej si frťana a pujde ti to samo.Táta se napájel pivem,jed jak kdyby nic neměl týden a já mu přísahala,že jestli to zkope tak ho doma vezmu válečkem na nudle.To bylo samý chi chi a cho cho-říkám si ten člověk snad ani nemá trému nebo co-to bylo pořád-no tak to zkazíme a co vždyt o nic nejde.Jenže mě záleží na tom abych podala dobrej výkon.Aby se nestal trapas.To bych asi nepřežila.
jjol

Přicházelo stále víc a víc lidí,blahopřáli oslavenkyni a my si s nově příchozími podávali ruce.Myslela jsem,že už mi z toho snad přeskočí-ani nevim proč jsem byla tak nervní-najednou to prostě zapracovalo všechno dohromady:cizí lidi,hodně lidí,vyvýšený pódium...A pak přijel ten pán s kopií anglickýho starýho auta.Byla to paráda-když to zahlídnete na silnici,sice se obdivně podíváte,ale když to auto stojí zaparkovaný před chatkou,kde právě jste má to úplně jiný dopad.Bylo to úplně úchvatný autíčko.Bylo nám majitelem řečeno,že dřív tyhle auta jezdili jako formule.Páni.Taky nám prozradil,že kdyby si ho koupil,už takhle stojí milion,ale že si koupil ,,stavebnici" za 350 tisíc a dal auto dohromady sám,musíte uznat,že ho vyšlo sakra levněji.Na trávě před chatkou byl pro mě hotový skvost.Nezastírám,že se mi líbí auta.Mamka ho vyfotila na mobil :)

jjol
Nádhera,co?Ani jsem to posléze nepostřehla,ale to bylo to dílo,se kterým se majitel přišel pochlubit-a kdo chtěl toho povozil.Jenže vozil jako když vážně jedete formulí :D
Víte co-to je jedinečná šance se v něčem takovým projet.
Řeknu vám jednu mojí zálibu-ráda se dívám z okna vlaku,při jízdě.Ale občas se kvůli tomu vzduchu nedá dejchat a tak musím zalízt.Tady je ale auto otevřený a nebude kam zalízt.Říkala jsem si,že hned po tom letu v balónu,by to mohl být další užasný zážitek a řekla jsem si,že do toho jdu.Vyjeli jsme nejdřív pomalu.Taková vyhlídková jízda.Bavila jsem se s majitelem o všem možném i o mým vyhlížení z okna vlaku a bylo mi řečeno,že tady budu mít asi podobný pocit.Prý jestli se nebojím jezdit rychle-tak jsem odpověděla,že ne,že se mi to líbí.Jeli jsme a jeli a pak:tak co jdem na to? A já:jo!
Lidi zlatý!!!To se snad odněkud odpíchlo jak raketa!Zrychlilo to z vteřiny na vteřinu ani jsem se nestačila pořádně připravit a už mě proud vzduchu zamáčkl do sedačky.Ty brdo!Málem jsem se zadusila,ale pak jsem začla koordinovaně a vklidu dejchat nosem a byla to úplná paráda!!!Takhle rychle jsem ještě nejela-přísáhám a to čestně protože jsem se koukla do zrcátka,že moje vlasy vlály nahoru v prvým úhlu jak jsme jeli rychle!!!Když jsme trošku zbrzdili zmohla jsem se jenom na obdivné WOW.Ten vichr a rychlá jízda ze mě částečně sesypali tu trému,co se mě furt ještě držela.Když jsme přijeli zpátky připadala jsem si jak ve snu.Označení pana majitele,že je to malý letadýlko-tak s tím naprosto souhlasím.
Sedla jsem si ke stolu a snědla jednu tyčinku merci.Bylo to lepší asi o polovinu,ale že bych začla jíst to zrovna ne.První jsem nechtěla vystoupit ani náhodou.
Když se to konečně rozjelo,tak jsme zaplat pánbu nešli první.Zasmála jsem se velmi vydařené doktorské scénce.A šup šlo se na to.Tréma vystoupala do hvězdných výšin.Najednou jsme tam stáli a všichni se na nás dívali.V tu chvíli jsem si řekla:a jak to asi vypadá z jejich pohledu?Zamyslela jsem se.Vlastně-vypadá to úplně normálně.
Začali jsme písničkou Can´t be tamed.Ani jsem se nevšimla,ale až na pódiu to na tátu dolehlo a konec písničky zkonil.Vlasně to proškobrtal tak nějak celý.Naopak mě to tam nějak zázračně přešlo.Dívala jsem se na obecenstvo,občas ne mě blesknul foták a ze strany mě kdosi natáčel na kameru. Ale najednou jsem byla úplně v klidu.Táta pak začal hrát tu druhou písničku-This is the life,tam už mamka nehrála a tak nás vyfotila.
jjol

Tuhle tu písničku asi všichni znali,protože začali tleskat a vůbec asi se v ní lépe orientovali.A důležitý poznatek-tuhle táta nezkonil :D
Dostalo se nám velkého potlesku.Říkala jsem si sláva,nesežrali mě a ještě mě chválí!Vysílala jsem děkovné pohledy a samozřejmě jsem děkovala i normálně-řečnicky :D
Lepší slovo mě momentálně nenapadlo.:D
Konečně jsem mohla jíst.Jenže jsem si stejně nic nedala-za tu dobu už mi to všichni snědli :D Ironie co?No aspoň,že to dobře dopadlo.
Mám slíbený i to video z tý kamery,tak hned jak se mi dostane do ruky tak vám to sem šoupnu :)
Omlouvám se za případný chyby,ale psala jsem to narychlo,dokud jsou zážitky čerstvý. :)

Jo a ještě něco-pokud jste dočetli až sem,tak vám gratuluju a děkuju,že jste v půlce nepřestali :)

StoneRose




 


Komentáře

1 Shiro Tomari Shiro Tomari | 2. září 2012 v 15:50 | Reagovat

No vidíš, tréma je zbytečná! :)
Těším se na to video!

2 StoneRose StoneRose | 3. září 2012 v 14:15 | Reagovat

[1]: Děkuji! No já bych si to nejradši přikázala,ale i když si říkám bud v pohodě,tak to stejně neovládnu :-D
No to video...Taky bych ráda viděla,jak jsem to vlastně zazpívala,ale mám takovej dojem,že už se ke mě nedostane...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama