We Are All Insane

Neděle v 22:03 | Carlyann |  Články
Protože je moje nové aobum už celosvětově dostupné,tak sem dala na svou FB stránku první písničku ze seznamu a je na čase,abych ji dala i sem. Užijte si ji.


Carlyann
 

Avril Lavigne.

17. dubna 2018 v 10:00 | Carlyann |  Kritika a chvála všeho v mém dosahu
Nenapsala jsem přesně písničku,protože toho bude víc.

Stejně,jako většina holek,jsem na základce Avril cekem propadla. Jasně,už tehdy byli mí top Evanescence,ale to je prostě náročnější hudba a tak jako někdy zkouknete kousky jako "Donnie Darko" či "Mechanický Pomeranč",občas máte prostě chuť na oddechovku,ať už je jakéhokoliv žánru.

Když Avril přišla s hitovkami jako "Complicated" či "I´m with you",celý svět jí prakticky ležel u nohou. Tahle mladá holka s provokujícím a nedbalým stylem přišla s něčím novým,mezi což patřila i její netypická barva hlasu a v době své největší slávy si vybudovala velkou základnu fanoušků. Ale jak se tak říká,změna je život a Avril šokovala po druhé,když přišla se songem "Girlfriend" a blond vlasy. Nějaké fans ztratila,nějaké získala,ale co se mě týče,tohle její růžové album byl pořád velmi dobrý počin,ač se žánr drasticky změnil.
Když se Avril pokusila šokovat potřetí,málem jsem zděšením spadla ze židle a na obličeji se mi rozhostil výraz,který by dnešní puberťáci popsali asi jako "WTF".
Hello kitty,to jako vážně?!

Větší příšernou příšernost z příšerákova,jsem fakt neviděla. Víte jak se to říká-"viděl jsem hada srát i stíhačku couvat,ale tohle,to jsem teda fakt ještě neviděl."

Podle mě měla Avril moc dobrej matroš než to šla točit. Vlastně i než to šla nahrávat. Tohle se snad za střízliva vyrobit nedá a jestli jo,tak ta hlava co to splácala,by se měla jít léčit.
Po tomhle šoku jsem Avril dlouho nesledovala,ale nezdálo se,že by vypustila nějakou další podobnou kravinu.Naopak jsem za čas narazila na moc pěknou "Give you what you like" a parádní,zase tvrďáckou třešničku,kterou nahrála s Marilynem Mansonem,zvanou "Bad Girl".
Buď jsem se nevšimla a nebo Avril zklidnila hormon ještě rychleji,než to vůbec začalo být na pováženou. Budiž jí to k dobru. Za zmínku taky stojí moc pěkná "Let me go",kterou nazpívala s Chadem,svým tehdejším manželem a zpěvákem skupiny Nickelback. A já ji mimochodem taky přecoverovala-v živé verzi. :D

Momentálně jsem zahlédla na Facebooku,že Avril snad chystá něco nového,tak se necháme překvapit a budeme doufat,že to nebude obdoba Hello Kitty. :D

Carlyann

Pink-Beautiful Trauma

17. dubna 2018 v 5:00 | Carlyann |  Kritika a chvála všeho v mém dosahu
" Krásné trauma." No spíš jenom to trauma.
Tuhle písničku jsem poprvé slyšela,když jsem jela v autě domů z odpolední a od té doby ji slyším až nezdravě často. Nijak mě to neuchvátilo a když jsem měla možnost si to poslechnout "z donucení" víckrát,přerostlo to v nenávist
Proti Pink nic nemám,hrozně zbožňuju její "Waiting For Love" či legendární "Trouble",ale tohle byl sakra krok vedle.
Tahle zpěvačka pro mě byla vždycky vzor rebélie-no už jen to jméno a to vzezření dohromady dává tušit,že tohle je někdo,kdo se toho nebojí. A ze začátku to tak i bylo,ale teď mám pocit,že se Pink,stejně,jako většina umělců stala pouze mainstreamovou hračkou pro rádia.

Ta písnička je až přiblble jednoduchá a předvídatelná a mráz bych z ní měla asi jen,kdybych si ji pustila na Sibiři. Jakési cvakání v druhé polovině písničky (ozývá se během sloky),mě neskutečně vytáčí a ruší a refrén,tak to je vrchol..Já ani nevím,jak to už napsat. Asi bude stačit přirovnání-je to jako taková mini horská dráha-nahoru,dolů,nahoru,dolů a furt dokola,dokud se z toho...nepotento. Vždycky před očima vidím graf,kde ta křivka přesně jede takhle. Viz obrázek.

Related image

Je to sice zobrazení tepu,ale představu toho "nahoru,dolů" máte.
Absolutně příšerný.
Nevím,jestli to psala ona nebo kdo,ale je to tak jednoduchý a otravný až to mlátí dveřma. A bohužel to člověk slyší za směnu nesčetněkrát.
Za tuhle písničku má tedy u mě Pink mínus,společně s jejím "What about us",která sice není až tak strašná,ale otravná je taky. Dejte si od ní raději nějakou tu starší pecku.

Carlyann
 


What is happening right now.

16. dubna 2018 v 21:27 | Carlyann |  Články
Tak trochu přemýšlím,co dál. Zkoušela jsem něco nahrávat a je to pokaždé katastrofa. Těžký úděl někoho,kdo slyší líp,než zpívá,ale co už nadělám.
Poslední dobou mám pocit,že mi nesedí už vůbec nic,ani ty zdánlivě jednoduché věci. Je teda pravda,že elán,jaký jsem měla dřív,už mě taky přešel a většinou to teď párkrát zkusím a jdu od toho,protože mě to ani nebaví a ani se mi to nedaří. Ztráta času.
Možná to taky znamená,že bych se měla víc věnovat vlastním písničkám...Ty jsou přece podle mě a tam předloha není,nikdo tedy neví,jak mají ve výsledku vypadat,což je vlastně určitá výhoda. Jenže kytaru už jsem v ruce taky neměla pěkně dlouho a musela bych se k tomu dokopat a to...prostě není správně. Asi už jsem na tyhle kraviny moc stará. :D Ne tak víte jak,nechci si zase stěžovat,ale jen na ukázku jak to vypadá-napsala jsem na Facebook,že jsem teď vydala druhé album. Na stránce totiž vidím,jaký dosah měl ten konkrétnní příspěvek u lidí. Dosah-107. Lajk-1,od mojí mamky,sdílení to stejné,další sdílení bylo od kamarádky. Konec. Dala jsem si to na profilu do příběhu-dělala jsem to tedy poprvé,ale co už. Viděli to kamarádi,kteří mi tvrdili,jak není super,že zpívám a tak. ŽÁDNÁ REAKCE. Nula. A to jsem přesně viděla,kdo to tam viděl a mám to sdílené i u sebe na zdi. NIC. "To je v pohodě,já jsem jenom vydala album,který jsem sama složila a už druhý,ale dobrý to se přece děje denně..."

Když vaši usilovnou tvorbu ignoruje 107 lidí a víc,to málo,které vám na to zareaguje prostě jaksi nestačí. (Ale stejně samozřejmě jsem vděčná a děkuj těm,kteří mi nějakou reakci věnovali).
Asi se začnu věnovat hudební kritice,to mi půjde dobře...Rozhodně líp,než nahrávání,evidentně. V práci máme puštěné rádio,takže můžu pěkně zkritizovat kde jaký hudební hnus,který se tam octne a naopak vyzdvihnout něco,co třeba najdu na internetu. Stejně mi přijde,že kvalitní umělci se v poslední době vůbec nehrajou a nebo jsou to výjimky. No a kdyby se mi nějakou neskutečnou náhodou povedlo někdy něco nahrát-tak to sem dám,no co. Hudební blog. I když občas fakt proklínám den,kdy se mi to začalo líbit. Lepší už nebudu,tak na co ta snaha že jo? No. Ušetřím si čas. Na tu kritiku. :D

Tak se zatím mějte pěkně.

Carlyann

Úvaha na téma "Hudebník sobě".

14. dubna 2018 v 1:23 | Carlyann |  Články
Zamýšlím se nad celou hudební a uměleckou existencí,protože se mě to jednak osobně dotýká a jednak si myslím,že by se najednou objevilo víc lidí,kteří by obohatili naši hudební scénu,kdyby mohly být věci trochu jinak.

Není dne,kdy bych nad tím nepřemýšlela,není dne,abych se sebou nesváděla boj a není dne,kdy bych na sebe nebyla naštvaná za to,jaká ohledně hudby jsem.
Jak někteří víte,nevystupuji na živo. Sakra,nezpívám si ani v práci,protože mám neodbytný pocit,že mi budou všichni hlídat každou notu,ať to zní jak chce absurdně. Hlavu mám plnou představ co by,kdyby,ale ve výsledku se stejně vrátím na zem a mojí hlavní starostí je,stihnout normu v práci. Ale jsem neúplná. Prostě to je celé špatně. Chci dělat hudbu,chci profi nahrávky a chci svoje věci slyšet v rádiu...Ale nechci vylézt před dav lidí a předvádět to všechno na živo (ač to v mých snech funguje perfektně). Jen z té představy mám tep tak 300 a je to něco,do čeho se ROZHODNĚ pouštět nechci. Ale to ostatní chci. Moc.
Takže co teď? Do prava nebo do leva? Nemůžu se rozhodnout. Proč to prostě nejde středem,proč to musí být celé tak černobílé? Buď to máš,ale se vším a nebo nemáš nic.Jsem introvert,mám ráda svůj klid a většinu času chci mít od lidí pokoj. Ale taky chci dělat hudbu,pořádně,se vším všudy a vědět,že se lidem líbí. Vůbec by mi nevadilo sedět ve fabrice,zatímco se z rádia line moje vlastní skladba. Konečně by to bylo správně. Jenže dneska to takhle nefunguje. On celý hudební průmysl už moc nefunguje,když jsme u toho,umělci jsou živí jen z drbů a pikantností v bulváru,případně z dárkových předmětů...Ale to jsem trochu odbočila.
Nevím,kde se vzalo,že hudebníci musí svoje počiny opakovat na koncertech znovu a znovu,když například herci,natočí film,opakují pokusy dokud to není dokonalé a už se pak jen vyfotí na červeném koberci a nic před lidmi dál předvádět nemusí?
Co se týče veškerých rozhodnutí,jsem hodně střízlivá,a ačkoliv jsem s hudbou vyrostla,žít jako cirkusák a každý den hrát v jiném městě a mít na ty lidi pořád stejnou energii-to opravdu ne. To není nic pro mě. Nehledě na to,že já na to prostě tu povahu nemám. Takže,proč,když herci nemusí svůj um předvádět pořád dokola,bych měla já, jako hudebník? Je to pro mě skoro jako diskriminace. Chápu,že se lidi chtějí bavit a chtějí svého umělce vidět na živo,ale to jde i bez vystoupení,že. Proč tedy nejsou dva druhy muzikantů? Jedni,kteří tedy vesele koncertují a mají na to povahu a druzí,co rádi tvoří,vydávají hudbu,setkávají se s posluchači,ale nevystupují. Všechno by se opravdu hodně ulehčilo a myslím,ze by se vynořilo i víc lidí,kteří z toho mají podobný dojem a obohatili by naši hudební scénu o nové písničky. Nevěřím,že jsem jediná,kdo má s tímhle problém. Byl by to kompromis,přesně ten střed,kterým bych ráda šla,protože si prostě nemůžu vybrat jestli se dát vpravo nebo vlevo. A nemyslím si,že jsem až tak neschopná,když dokážu složit vlastní písničky. Žádná hitparáda to sice není,ale mizérie taky ne.
Možná je to jen stupidní sen,ale za mě by teda takováhle inovace v hudebním průmyslu byla potřeba. Teď tedy nemluvím o sobě,ale představte si někoho s extrémním talentem na hudbu a zároveň s až například chorobným strachem z lidí. Za prvé to zničí toho člověka a za druhé lidi nikdy nepoznaji kus umění,jaký by se k nim za jiných okolností dostal.
Dneska se všichni soustředí na styl,na propagaci a bůhvíco ještě,ale na umění už skoro nikdo. To je jen doplněk k tomu humbuku kolem-ač paradoxně,to je právě umění,které vás do toho pak dostane.

Je to celé absurdní,když se nad tím zamyslíte. Proč bych měla dělat něco,z čeho je mi vysloveně špatně jen proto,abych mohla dělat něco,co mám ráda a naplňuje mě to? Samozřejmě,že to nakonec skončí tak,že se tomu raději vyhnu úplně. Proto to sem vlastně i celé píšu,protože by mě zajímal názor ostatních. Vážně by vám tak strašně vadilo,mít v oblibě hudebníka,který nevystupuje na živo? Zkuste se nad tím zamyslet.

Carlyann

Comedy For Others

13. dubna 2018 v 10:23 | Carlyann |  Články
Včera mi přišel jeden ze vzácných emailů,a to,že mé druhé album je online na Supraphonline.cz.
ZDE si můžete přečíst proč má album kratší stopáž a jak budu originály zveřejňovat. Snad se Vám bude líbit. :-)



Carlyann

...Godsmack-Bulletproof

3. března 2018 v 23:16 | Carlyann |  Sing along with...
Sing along verze jsou skvělýna procvičení kreativity se songem,který už má konečnou podobu. A mě to baví.


Carlyann

Rockstar by Blue Stahli

14. února 2018 v 0:25 | Carlyann |  Covers 2018

Změna co se týče Facebooku.

13. února 2018 v 19:33 | Carlyann |  Články
Ode dneška se moje tvorba,co se týče Facebooku bude vyskytovat pouze a výhradně na mé FB stránce. Úplně mi stačí ten nezájem sledovat tam a tady na blogu a nepotřebuju ho vidět ještě na svém soukromém profilu,kde mám přátele,co mi do očí tvrdí,jak se jim to líbí a pak na blbým Facebooku několik let nic takového neprojevují. Vidím jen čistou ignoraci a to i od kamarádů. Takže konec. To už mi líp fungje instagram,kde jsou lidi,co mě v životě neviděli a dokonce studia a občas mi to lajknou. A na twitteru mám taky větší dosah. Takže pokud mě máte v přátelích a pořád o to,co dělám stojíte,tak prostě navštěvujte moji stránku.
A ne,není to kvůli lajkům,ale opravdu kvůli tomu nezájmu. A nehodlám se na to dál koukat.

Carlyann

Work in progress.

12. února 2018 v 21:30 | Carlyann |  Články
Sdílím tu video,kde je ukázka písničky na které zrovna dělám.
Ale klidně mě můžete ignorovat jako vždycky.



Kam dál